Věděli jste například, že slavný německý skladatel Ludwig van Beethoven trpěl řadu let otravou olovem? Odborníci to vyčetli z úlomků jeho lebky, kterou nedávno prozkoumávali. Někteří mají za to, že na vině je olověné potrubí, které rozvádělo vodu v domě. Dlouhodobá konzumace takto kontaminované vody mohla vést k chronickým bolestem hlavy, únavě a nesoustředěnosti. Právě to by prý vysvětlovalo skladatelovu legendární náladovost, tvrdohlavost a neústupnost.
Beethovenem to však nezačalo. Těžké kovy provázejí lidstvo už od jeho počátku. Kadmium se například užívalo na nemocné klouby, malíři používali olověné barvy a alchymisté objevovali možnosti magické rtuti. Naštěstí se člověk poučil a s kovy začal zacházet s mnohem větší obezřetností. Bohužel, i když jsou olověné trubky dávnou minulostí, koncentrace těžkých kovů v našem prostředí je alarmující. Najdeme je nejen v půdě, ale také ve vodě a ve vzduchu.
Kontaminace životního prostředí se tak stala obrovským tématem v mnoha zemích po celém světě, zejména kvůli neuvážené politice těžařských a zpracovatelských podniků.
Nejsilnější zdroje znečištění
Antropogenní znečištění
Jedná se o znečištění, za které si může člověk svou vlastní činností. Patří sem například používání hnojiv a fungicidů s obsahem rtuti. Silné znečištění těžkými kovy je možné pozorovat zejména v okolí železáren nebo závodů na zpracování rud. Dále sem patří také emise z dopravy a spalování fosilních paliv.
Geochemické zdroje
Pod tímto si můžete představit například zvětrávání černé břidlice, která obsahuje vysoké množství kovů (arsen, kadmium, měď, olovo a další). Pokud jsou tedy na tomto skalnatém podkladu pěstovány určité plodiny, je mnohem vyšší riziko jejich kontaminace skrze podloží.
Které prvky testujeme a proč
Kadmium
V přírodě je to stálý průvodce zinku a olova. Mezi rostliny, které dobře akumulují kadmium z půdy patří špenát, salát, mrkev, mák a jedlé houby. Velmi často se nadlimitní množství kadmia nachází v potravinách, které byly zpracovány či vypěstovány v blízkosti průmyslových a těžebních odpadů. Naštěstí je takový obsah velmi malý a proměnlivý.
U kadmia je podle platné legislativy Evropské unie limitní hodnota pro doplňky stravy 1,0 mg/kg. V našich produktech se setkáváme s hodnotou často velmi hluboko pod limitem. Například v produktu BIO Mladá pšenice 200 g bylo naměřeno >0,040 mg/kg kadmia (+-20% odchylka). Kolik jsme naměřili ve vašem produktu se dozvíte zde.
Olovo
V Babylonii znali tento kov již ve 3. tisíciletí př. n. l. a nepřestal se používat ani v současnosti, o 5.000 let později. Přestože jsme zjistili, jak dalekosáhlé následky má na naše zdraví, je stále kolem nás. A ve stále vyšší koncentraci. Mohou za to spalovací motory, necitelná těžba a úprava železných a neželezných rud, spalování uhlí, topných olejů, odpadů a dřeva. Do lidského těla si tak nachází cestu ze vzduchu, potravin i vody.
Čím je tak nebezpečné? Olovo má úžasnou schopnost – naváže se na hemoglobin a pak putuje do kostí, mozku, ledvin, jater, svalů i kůže. Nejvíce se mu však líbí právě v kostech, kde nahrazuje vápník (!). Jakmile je tělo vystaveno vyšší zátěži (např. při horečce), uvolňuje se zpět do oběhu. V krvi vydrží až 30 dní, z kostí se ale vylučuje neuvěřitelných 5-10 let. Patří tak mezi toxické jedy, které zatěžují vnitřní orgány a neustále kolují v těle.
U olova je podle platné legislativy Evropské unie limitní hodnota pro doplňky stravy 3,0 mg/kg. Naše produkty, tedy všechny produkty značky ES, jsou pravidelně na olovo testovány. Výsledky vašeho produktu si můžete prohlédnout zde.
Rtuť
Je rovněž naším odvěkým souputníkem. Od rumělkové barvy, kterou používali starodávní Číňané pro svou legendární červeň, až po obyvatele Pompejí, kteří s ní rádi malovali a zdobili se jí. Jak asi tušíte, teprve nedávno (samozřejmě z pohledu lidské historie) vědci odhalili její odvrácenou tvář.
Vytrhli jsme tento úžasný kov ze srdce přírody a použili jej na amalgámové plomby, teploměry, zářivky a v průmyslu, kde s její pomocí vyrábíme hydroxid sodný (například pro margaríny, slané pečivo nebo na čištění odpadů). Teď je rtuť v půdě i ve vodě, ale jak nám vlastně škodí?
Rtuť lze rozdělit na 2 druhy:
Anorganická forma – velmi malý výskyt v potravinách, vstřebává se jen nepatrně, za to se však ukládá do ledvin, kde může způsobovat komplikace.
Organická forma – plně se vstřebává do těla a krví putuje po celém těle, kde ve vysoké koncentraci páchá nenapravitelné škody. O těchto účincích se mluví zejména v případě těhotných či kojících žen.
Z potravního řetězce jsou na kumulaci rtuti náchylné obzvláště ryby (zjm. ty déle žijící, jako je mečoun nebo tuňák). Co se týče rostlinných potravin, tam je kontaminace mnohem nižší, snad kromě volně rostoucích hub (zjm. žampiony, bedly, lišky, čirůvky a hřiby), které do sebe rtuť kumulují mnohem snadněji než klasické rostliny.
U rtuti je podle platné legislativy Evropské unie limitní hodnota pro doplňky stravy 0,1 mg/kg. Protože je rtuť přirozenou součástí živé i neživé přírody, bedlivě hlídáme její koncentrace. Díky tomu můžeme například s jistotou říci, že naše chlorella obsahuje naprosto minimální koncentraci tohoto prvku. Pro představu šarže CH151018 obsahuje 0,0062 mg/kg (+- 20% odchylka). A to je skvělý výsledek, co myslíte?
A co ostatní kovy?
V našich analýzách naleznete výsledky výše zmíněných tří těžkých kovů. Z chemie si však jistě pamatujete, že je jich mnohem víc – chrom, kobalt, nikl, měď, zinek, arsen, selen, stříbro, antimon nebo thalium. Na tyto uvedené prvky však analýzy neděláme, a to jednoduše proto, že jejich limity pro doplňky stravy Evropská unie zatím nestanovila.
Pokud se zde bavíme o těžkých kovech prosím vězte, že jsou přirozenou součástí nejen přírody, ale také našeho organizmu. Pouze pokud je jejich koncentrace vyšší, mohou způsobovat vážné zdravotní komplikace. Právě proto vyhotovujeme pro každou šarži analýzy. Chceme mít jistotu, že naše produkty jsou bezpečné. A díky výsledkům už víme, že opravdu jsou.
Autor: Věra Růčková